Krvavý bůh
Existují dva velmi odlišné způsobi uctívání.
Krvavého boha převzal Vazor od cestovatelů z Ennoru a první císařovna s jeho pomocí vštípila celé zemi svou vůli. Co mu za to však slíbila není známo. Vazorem se však šíří pověsti o zavražděných nemluvňatech. Každých 10 let.
Ennor
Původně bůh trpaslíků, lidé ho přijali za svého. Obětují mu krev zvířat před každou důležitou událostí spojenou se životem tedy i krví (bitvy, porody, svatby, pohřby)Vnímají ho jako nenásilného boha jehož úkolem je dávat život ale zároveň ho i brát. Je uctíván jak v malých dřevěných svatyních tak i ve velkých kamenných chrámech. Lidem do života příliš nezasahuje, nebo o tom alespoň nevědí.
Vazor
Rudé mohutné chrámy krvavého boha stojí v každém větším městě. Tyto majestátní budovy ční nad ostatními domy. Kněží krvavého boha mají mezi sebou přísnou hierarchii. Každý chrám má nějaké místo. Nejvýše postavený je chrám za branami císařského paláce, po něm je ten v hlavním městě. Nejníže postavený je chrám úplně na severu v malinkém městečku, možná spíše vesničce (k tomu chrámu by mohla být nějaká zajímavá legenda) Kněží se oblékají do rudočerné. Čím vyšší postavení má, tím více rudé barvy má na sobě. Nejvyšší kněz chodí celý v rudém. Kněží mají ve Vazoru nejednu úlohu. Mimo jiné připravují pro císaře krvavé přísahy a trestají kacíře. Ve Vazoru není uznáván trpasličí původ krvavého (rudého) boha. Ten kdo to tvrdí skončí o hlavu kratší.